První číše vlaźí rty a hrdlo.

Druhá překonává mou samotu,

třetí vniká do neplodných ůtrob,

aby tam nenašla nic,
neź nekolik pětitisícových svazků podivných pojmů.
Čtvrtá mne uvadí do lehkého potu – všechno bezpráví tohoto źivota odchází póry.
Při páté čísi jest očista dovršena;
šestá číše mne volá do říše nesmrtelnosti.
Sedmá číše – ach, nemožno mi píti dále!
Nemiluji nic, neź chladný vánek, jenź pohybuje mými rukávy.
Kde jest Horaisan?
Keź je mi přáno vznášet se na tomto líbezném větru a odplynouti s ním!

Lo Tung,