První číše vlaźí rty a hrdlo.
Druhá překonává mou samotu,
třetí vniká do neplodných ůtrob,
aby tam nenašla nic,
neź nekolik pětitisícových svazků podivných pojmů.
Čtvrtá mne uvadí do lehkého potu – všechno bezpráví tohoto źivota odchází póry.
Při páté čísi jest očista dovršena;
šestá číše mne volá do říše nesmrtelnosti.
Sedmá číše – ach, nemožno mi píti dále!
Nemiluji nic, neź chladný vánek, jenź pohybuje mými rukávy.
Kde jest Horaisan?
Keź je mi přáno vznášet se na tomto líbezném větru a odplynouti s ním!
Lo Tung, basnik doby T`ang